Co je to komunitní práce
Komunitní práce je jednou z metod sociální práce (vedle individuální a skupinové). Jedná se o legitimní způsob práce sociálních pracovnic a pracovníků, který má být vědomě a vhodně využíván v praxi sociální práce. Zároveň je komunitní práce označována za jeden z nástrojů sociálního začleňování.
Jak poznám realizaci komunitní práce? Co vše musí splňovat?
- Vlastnění/držení cíle. Komunita definuje společné cíle a potřeby, komunita je expertem na svou situaci.
- Vlastnění procesu a výsledků. Komunita určuje priority, proces a postupy.
- Participace. Komunita se aktivně účastní řešení
Cíle komunitní práce
- Cílem komunitní práce je sociální změna na úrovni místního společenství.
- Problémy jednotlivců a skupin jsou řešeny v kontextu zdrojů místní komunity. Komunitní práce zapojuje do řešení problémů, rozhodování i hodnocení maximální počet účastnic a účastníků z komunity – místní občany, organizace i neformální skupiny.
- Rozšiřuje možnosti lidí ovlivnit, co se s nimi děje, propojuje práci jednotlivých zařízení poskytujících sociální služby. Komunitní práci můžeme chápat jako proces, jak aktivizovat lidi nebo jako projekt, jak vyřešit konkrétní problém.
Komunitní práce byla uznána jako metoda sociální práce roku 1962 v USA Radou pro vzdělávání v sociální práci (Gojová, 2006). V České republice došlo k rozvoji této metody až začátkem devadesátých let 20. století. V tomto období se začaly objevovat programy, ve kterých můžeme sledovat prvky komunitní práce. Tyto programy začínaly uplatňovat neziskové organizace v některých částech země, iniciativu projevovaly také instituce veřejné správy a velmi sporadicky také vynucovali místní změnu podnikatelé, např. vlastníci bytových domů usilující o zachování hodnoty svého majetku (Kinkor, 2003).
Metoda komunitní práce vede k postupnému zplnomocňování celých komunit k tomu, aby samostatně zvládaly řešit své problémy, naplňovat potřeby a tímto postupem tak stírat rozdíly mezi sebou a většinovou společností. Z tohoto důvodu je komunitní práce považována za metodu velmi univerzální a variabilní, a zároveň je nejčastěji využívaným přístupem při práci s etnickými menšinami (Gojová, 2011). Můžeme říci, že tato metoda řeší lokální problematiku v oblasti služeb, zdravotní péče, etnických problémů, vzdělávání, v oblasti sousedských vztahů a životního prostředí.
